Očima foundera

Jaké to je, když vám virus chce zabít firmu a jak to ve StartupJobs zvládáme

StartupJobs za měsíc oslaví osm let od svého vzniku. Za tu dobu jsme pomohli více než 15.000 lidem najít novou práci a více než 1.500 firem má alespoň jednoho člověka přes nás. V hlavním týmu je nás 16 a celkově na projektu pracuje kolem 25 lidí. Rok 2020 pro nás měl být rekordní. Pak přišel koronavirus...

Filip Mikschik 21. 5. 2020 · 8 minut čtení
Sdílejte

Nedávno jsem si volal s jedním zakladatelem startupu. Říkal: “Vy jste v pohodě, ne? Všechno šlape, rozjíždíte nový projekty.” Když jsem mu řekl, že jsme teď na polovině běžných příjmů (o plánu nemluvě) a co vše jsme museli osekat, abychom mohli fungovat, tak se také rozpovídal o aktuální situaci. A pak jsem se ho zeptal, jak to zvládá on osobně a zjistil, že jsme na tom prakticky stejně. Málokterý podnikatel přizná, jak se ve skutečnosti cítí, když přijde krize. Skoro nikdo se tím veřejně nepochlubí, že to je sakra těžké období. A i když se každý tváří sebevědomě jako Elon Musk, tak uvnitř jsou to také jen lidé.

I proto jsem si řekl, že se tím naopak pochlubím. Sdílení fuckupů a té “temné stránky” podnikání pořád ještě není běžné. Já už si fuckupem prošel, když jsme budovali Hiri.cz. A pochlubil se s ním. A je to zkušenost, ze které i v této situaci čerpám.

. . .

Předehra: Vše je OK, nebo…?

Když jsem večer ve středu 11.3. na Slacku týmu oznamoval, že jdeme všichni od zítřka preventivně na remote, tak jsem si říkal, jestli to není přehnané. Do té doby to udělalo jen pár firem, ale říkal jsem si, že maximálně za pár dní zase napíšu, ať se vrátí a pár dní na dálku bez problémů zvládneme. Zatím jsem to nenapsal a tento článek píšu z kanceláře, kde je kromě mě jen jeden odvážný programátor.

. . .

Fáze první: Šok

A pak se vše začalo valit. Karanténa, opatření, zákazy. Jen jsem seděl a sledoval, co se to sakra děje. Během víkendu jsme se ale rovnou pustili do práce — spustili jsme inzerci pro firmy, které v této době pomáhají — hlavně jsme chtěli pomoci firmám, díky kterým budeme moci zůstat doma a nevystavovat se zbytečně riziku. Během pár dalších hodin jsme spustili sdílení zaměstnanců, protože nám začaly psát firmy, že během pár hodin přišly o příjmy a nechtějí své lidi hned propouštět. Až jsme nakonec pustili i pomoc s tím propouštěním. Vše proběhlo hrozně rychle v řádu hodin v rámci úvodního šoku a snaze něco udělat.

Mám tohle období trochu v mlze, protože to byl hrozně intenzivní nával, občas trochu překotných aktivit. Vše na dálku, tedy s ne ideální komunikací. Mezitím jsme sledovali, co to udělá s inzercí na StartupJobs. A tam jsme viděli propad. A docela velký. Prakticky přes noc nám zmizelo 70 % příjmů.

. . .

Fáze druhá: Strach

I don’t know where this fear comes from
This fear of failing fear of letting everyone and myself down
It’s growing deep into my soul
Making me all paralyzed and cold

Rebekka Karijord — Wear It Like A Crown

Na nějakou formu ekonomické korekce jsem se připravoval už delší dobu. Že nám postupně bude klesat poptávka, my budeme muset zkoušet jiné přístupy. Ostatně jsem o tom mluvil i s Jirkou pro MladyPodnikatel.cz. Ale nečekal jsem, že to bude ze dne na den. Jeden večer mi to všechno došlo. Uvědomil jsem si, že jsem skoro osm let budoval firmu, kterou se mi teď snaží během pár dní zbourat něco, co nemám absolutně pod kontrolou.

Uvědomil jsem si, že jsem skoro osm let budoval firmu, kterou se mi teď snaží během pár dní zbourat něco, co nemám absolutně pod kontrolou.

A teď přichází ta část, o které se moc nemluví. Já už si jednou prošel tím, že mi projekt, na kterém jsem roky pracoval, skončil z měsíce na měsíc. Vím, co to se mnou dělá. Přišla paralýza. Nechtělo se mi vůbec nic dělat. Ráno vstát z postele. Proč taky, když s tím virem prostě nic neudělám?

Hrozně to na mě padlo. Po těch osmi letech už jsem se dostal konečně do fáze, že jsem se dostal na rozumnou pracovní dobu, měl tým, na který jsem opravdu pyšný a mohl se na něj spolehnout, středy trávil s rodinou na výletech, abych aspoň částečně kompenzoval všechny ty pracovní hodiny. A víte, jak dlouho ta fáze trvala? Přesně tři týdny. Tři týdny, kdy jsem byl s celým nastavením a týmem maximálně spokojený. A pak se mi to všechno, včetně celé firmy, snaží sebrat nějaký virus.

Všichni čekají, že zachráníte svět, ale jediné, co chcete, je lehnout si na gauč a pustit si Netflix.

Ta situace na konci je pak hrozně paradoxní — na jedné straně od vás všichni čekají, že zachráníte svět (lidé, které máte rád, budou mít práci, firma bude fungovat. Ostatně to je vaše práce), máte velmi intenzivní kontakt s investory (za což moc Milana a Ondru z Mitonu oceňuju!) a na druhou stranu jediné, co chcete, je lehnout si na gauč a pustit si Netflix.

Už jen ta zodpovědnost za lidi — za to, že budou mít na nájem a uživí svoje rodiny, je enormní. Málokdo, kdo takovou zodpovědnost neměl, si to umí představit. Zvlášť, když s nimi máte velmi dobré vztahy. Člověk se nebojí o sebe, ale o to, že zklame lidi a pošle je na pracovní trh, který pro ně teď není dvakrát příznivý.

A pak vám jednoho rána začne Spotify doporučovat v “Made for you” německé písničky o tom, že všichni umřeme (pro němčináře doporučuju!). Ale v tu chvíli je to přesně ten černý humor, který vám hrozně zvedne náladu, díky Spotify!

Wir werden alle sterben, haltet euch bereit.
Die Zeichen sind eindeutig, bald ist es so weit.
Vielleicht beim Zähneputzen, vielleicht beim Abendbrot.
Doch irgendwann passiert es, dann sind alle tot

Knorkator — Wir werden

Postupně tak začnete získávat nadhled. Třeba i tím černým humorem, který je ostatně pro naši firmu typický. Ale ten strach a nejistota zůstává a nezmizí. Nevím, jak bude naše firma vypadat za rok. Nevím, jaké budou příjmy příští měsíc. Můžu jen doufat. Ale musím ten strach zpracovat, využít a jít dál.

I’m gonna take that path, I’m going in on my own
I’m gonna take that fear and wear it like a crown

Rebekka Karijord — Wear It Like A Crown

. . .

Fáze třetí: Akce

Nemusí ti překážet prašivej stát,
můžeš občas taky něco do rukou brát.

Midi lidi — Na co nesmíš zapomenout

Přežijeme a všichni! To byla moje první myšlenka, když jsem se pustil do opatření, které nás mají udržet nad vodou. Mohl jsem začít propouštět. Měli jsme lidi ve zkušebce, externí spolupracovníky. Ale já se rozhodl, že tým prostě udržíme. Protože je skvělý. Tak bylo potřeba začít šetřit a maximálně si prodloužit runway, protože v první fázi spadly příjmy o 70 %. Obepsal jsem všechny nástroje a služby, co používáme, jestli by nám s tím nemohli pomoci a vysvětlil aktuální situaci. Reakce byly veskrze pozitivní — někde jsme dostali kredity, někde slevu na dalších pár měsíců. Každá ušetřená koruna dobrá.

Pak přišla ta, z mého pohledu, těžší část. Požádat tým, jestli bychom mohli od dubna s platy trochu dolů (sobě jsem zkrouhnul už ten březnový). Uvažoval jsem, jak to udělat, ale pak mi přišlo nejlepší poprosit každého, ať se zamyslí nad tím, kam může jít, aby byl stále v pohodě. Nejtěžší video hovor, co jsem měl. Dva dny jsem se na něj připravoval a dva dny po něm mi bylo fyzicky špatně. A co na to tým? Jsou úžasní. Řekli, jasně, promyslíme a o pár dní později jsem si s každým zavolal a náklady se nám podařilo stáhnout o velký kus dolů. Respekt opravdu každému, protože jestli něco udrželo firmu v tuto kritickou fázi nad vodou, byl to tým. I proto je moje top priorita ten tým udržet. Celý.

Zároveň se nám změnila dynamika celého trhu. Trh už nebyl o tom, že volných pozic jsou mraky a firmy zoufale hledají. Ze dne na den se pro mnohé stalo nalezení práce, o kterou častokrát přišli velmi nečekaně, velkou výzvou. Jako první jsme se tak zaměřili na to, co ve StartupJobs vyvíjíme. Přepnuli jsme priority. Do té doby byla hlavní mantra — cokoliv, co přivede dobré kandidáty, protože to byla ta těžká část. Firmy by si pořídily fax, kdybychom dobré kandidáty posílali faxem. Nyní stále chceme přivést ty nejlepší kandidáty, ale zároveň vytváříme co největší hodnotu v tom, že firmám pomůžeme dobře a efektivně zvládnout situaci, kdy nebudou zájemce vyhlížet týdny, ale budou se jimi naopak přebírat. V tomto nám jen stačilo přehodit výhybku vývoje, protože jsme na změnu trhu byli připraveni.

. . .

Fáze čtvrtá: Pomoc

Není nutný jenom doufat, že to má řád,
můžeš ho ty tomu dát.
Můžeš ho ty tomu dát.

Midi lidi — Na co nesmíš zapomenout

Když jsme v rámci šoku spouštěly tři korona projekty (inzerci, sdílení, outplacement), tak jsme věděli, že to budou jen dočasné projekty, ostatně některé z nich už jsme ukončili. Když jsem pak procházel různé nápady a koncepty ze šuplíku, bavil se s investory, firmami kolem, tak mi došlo, že teď je ten pravý čas pomoci lidem, kteří teď nečekaně přišli o práci. A že máme tu sílu propojit je s experty z HR, kteří jim umí poradit. A tak vzniklo BezPrace.cz.

Bohužel se obávám, že počet lidí bez práce poroste a reálně není nikdo, kdo by jim se vstupem na pracovní trh pomohl. Proto jsme je začali propojovat s HR experty, kteří jim dávají feedback na jejich životopis, profil i další kariérní směřování. Ve chvíli, kdy píšu tento článek, tak už přes 200 lidí dostalo feedback, který jim pomohl. Aspoň to nám řekli v průzkumu, když jsme se jich na to ptali. A ano, 100 % lidí, kteří nám odpověděli, je aktuálně bez práce a každá pomoc se jim hodí. Rozšiřujeme tak projekt i o aktuální pracovní nabídky, které jsou platné jen týden, aby bylo velmi pravděpodobné, že takové pozice nejsou obsazené. Jsem moc rád, že takto můžeme pomoci mnoha lidem i mimo naši běžnou startup bublinu.

Dohra: Vše je OK, nebo...?

Takže jsme v pohodě? Jsme i nejsme. Už nejsem dole o 70 %. Už je to “jenom” 50 %, ale postupně se vracíme zpět. Tým zůstal beze změny a lidé ve zkušebce ji úspěšně přečkali. Když jsem se týmu ptal v rámci menšího interního průzkumu, jak hodnotí naše zvládání situace, dostal jsem odpověď 2/9 (1 = Pohoda, dáváme si to!, 9 = We are f***ed!). V rámci prezentace jsem ji pak ukázal, že vidíme světlo na konci tunelu. Teď jen aby to nebyl vlak.

A jsem já v pohodě? Už jsem určitě zažil příjemnější fáze budování firmy. Ale i v této situaci jsem našel, řekněme, vnitřní klid. Vím, že to s tímhle týmem zvládneme, i kdybychom na konci dělali něco, co není pracovní portál. Vím, že StartupJobs bude fungovat dál. Vím, že přežijeme vše, jen nevím, jak budeme na konci vypadat. A v interní průzkumu jsem za svůj výkon dostal hodnocení 1,25/9, takže dobrý :)

Po úvodní ráně to naopak vidím jako velmi zajímavou příležitost. Příležitost vyzkoušet věci, co delší dobu ležely v šuplíku, protože jsem se bál, že by mohly nějak narušit to, co jsme ve StartupJobs vybudovali. Ale když člověku dojde, že i to může mávnutím karanténního proutku zmizet ze dne na den, není důvod to odkládat.

A nemusíš se vždycky jenom holit pěnou.
Krize bývá rukou trhu prodlouženou.
A jestli si chtěl večer strávit se svou ženou,
tak na to nesmíš zapomenout!

Midi lidi — Na co nesmíš zapomenout
Přihlaste se k odběru
Už vám nic nového neuteče díky mému e-mailovému občasníku.
Přečtěte si také...

Pod vlivem nejistoty aneb jak vládní tiskovka ovlivňuje, kolik se vám přihlásí zájemců

Častokrát slýcháme, že na podnikatelské prostředí má v mnoha případech větší dopad nejistota a chaos, než restrikce samotné. Samozřejmě pokud se bavíme o firmách, na které restrikce nedopadají přímo. Když vám někdo zavře krám, tak je dopad jasný. Je to i něco, co pozorujeme i na chování na StartupJobs.cz.

24. 2. 2021 · 4 minuty čtení

Ahoj Neliso

26. 2. 2021 · 1 minuta čtení

O startupech pro ČT24

5. 2. 2021 · 1 minuta čtení

Po Praze se prohání žraloci

3. 2. 2021 · 1 minuta čtení