Fuckup

FuckUp story: Jak nám chcípnul delfín a co jsem si z toho odnesl

V srpnu roku 16 jsme s velkou slávou spustili nový pracovní portál postavený na velké vizi, nejmodernějších technologiích a s unikátním byznys modelem. Během pár měsíců od spuštění jsme získali přes tisíc nabídek od velkých značek, vydělali první milion. Pak se vše během jednoho měsíce zhroutilo. Část lidí odešla, část jsem musel propustit a projekt jsme tento květen s velkou úlevou ukončili nadobro. Je to můj zatím největší fail, po kterém nebylo úplně jednoduché se zase postavit na nohy. Když jsem uvažoval nad tím, kde se stala chyba, byl to celý milion drobných chyb. Myslím ale, že dělat chyby je prostě součástí života, nejen byznysového, a není důvod se za ně stydět

Filip Mikschik 10. 10. 2018 · 5 minut čtení
Sdílejte

Proto jsem sepsal následujících pět věcí, které jsem si z toho všeho odnesl. Jednak pro sebe, abych čas od času mohl zkontrolovat, že se je nechystám zopakovat, tak pro kohokoli, komu by mohlo pomoci se takovým chybám vyhnout. A udělat místo nich jiné.

Mít jasný plán.

Nikdy jsem nebyl velký fanoušek plánování. Možná proto, že ve startupu je plán na další dva roky přesný asi jako číselná loterie a já nerad dělám věci zbytečně. Jenže když jsem se pak zpětně zeptal — “Jak je možné, že jsme za tohle a tohle zaplatili tolik peněz a nic z toho není? Co se dělalo tyhle měsíce a co je výstupem? Proč ten produkt neumí to, co potřebujeme?” Najednou jsem neměl odpovědi. Nemohl jsem říct, jestli to jde podle plánu, když žádný na začátku nebyl. A samozřejmě jako CEO jsem byl za všechno toto zodpovědný. Takže i když jsou všichni nadšeni vizí, ví, kam chtějí firmu směřovat, jsou všichni na stejné lodi, je potřeba plán mít. Protože jak se vize začne trochu rozcházet při prvních potížích a přijdou nejasnosti ohledně zodpovědností, tak budete mít dokument, kde bude jasně napsané, že pan X se zavázal mít zodpovědnost za Y. Bez plánu může říci, že dodal vše, co měl. A zbytek už je jen zbytečná osobní pře.

Nenechat se zaslepit vizí.

Když na podnikání nejste sami, je to něco, co vám může hodně pomoci. Nebo váš projekt naopak zabít. Na začátku projektu jsem byl hrozně nadšený z toho, co chceme vybudovat. Šel jsem za tou velkou vizí, a tak se mi stalo, že jsem začal ignorovat některé varovné signály. A často i úmyslně. Došel jsem pak k momentům, kdy jsem věděl, že rozhodnutí, které dělám, pro mě není dlouhodobě tím nejlepším, I přesto, že v něm byl nějaký skrytý háček nebo jsem z něj neměl úplně dobrý pocit, jsem jej udělal. Protože ta vize byla obrovská a já ji chtěl naplnit. I za tu cenu. Ale pak přišla ta chvíle, kdy se mi to vymstilo. Když mne domnělý parťák v nejtěžší chvíli potopil místo toho, aby pomohl. Vymstilo se, že jsem na nový projekt nevyčlenili novou firmu a dělal tak dva projekty, které měly rozdílné stakeholdery, pod jedinou firmou. A když jeden z projektů skončil, museli jsme najednou řešit co s tím. Ale vše to jsou jenom moje chyby, protože signály, že to takhle může dopadnout, tu byly již předtím. Jen jsem je ignoroval. I proto každému, kdo nepodniká sám, doporučuji hned na začátku, dokud jsou všichni přátelé, jasně vydefinovat i tu fázi, co se bude dít, když projekt nedopadne podle představ. Můžete si tím ušetřit mnoho šedin.

S rozvahou a focusem.

“Mám tu super člověka s relevantní zkušeností.”
“Tak ho bereme, ne?”
“OK!”

Ve chvíli, kdy jsem viděl, že se projekt začíná posouvat, měl nezávazně přislíbené další financování, získával první pozitivní vazbu od zákazníků, nebylo nic, co by mě mohlo zastavit. Až na cashflow. Finance, které nám poskytovalo StartupJobs.cz tak velice rychle nestačily a rozpočet končil měsíc za měsícem v minusu. A pak se zaseklo i přislíbené financování, respektive potřebovalo více času, než jsme si mohli dovolit. A najednou z toho byl problém, který byl spouštěčem celého rychlého pádu. Teď vidím, že jsme do některých věcí šli zbytečně rychle, třeba do rozšiřování počtu členů týmu, které nám ukouslo kus ranveje potřebné pro pořádný start. A i když jsem si tím párkrát prošel, byl jsem moc velkým optimistou. Platí, že investice není, dokud není podepsáno. A podepsáno nakonec nebylo. Navíc dělat dva projekty najednou znamenalo, že všechnu mou pozornost měl nový projekt a StartupJobs.cz tak strádalo. Věnovat tento focus StartupJobs.cz, už jsme mohli být úplně jinde.

Inovace s rozumem a postupně.

Skočili jsme po hlavě i do inovací. Začali jsme inovací celého byznys modelu. Proč by firmy měly platit za vystavení nabídky, když mohou platit, až získají kandidáty? Co byl výsledek? Potřebovali jsme spoustu peněz na začátek, abychom kandidáty přivedli a pak jsme doufali, že nám firmy zaplatí. Ten model nebyl úplně stavěný na bootstrapování bez investora. Zároveň jsme se pustili i ve vývoji do nových technologií, které tou dobou nebyly na trhu běžné. A výsledek? Vývoj místo roku trval dva. A dva roky práce vývojářů opět něco stojí. A najít další stálo ještě víc, protože jich bylo málo a byli drazí. A takový rok navíc u takovéhoto projektu jednak stojí hodně peněz, ale hlavně trpělivost všech stran a jen zvyšuje tlak. Myslím, že jsme ve spoustě věcí byli trochu před trhem a že se ty inovace, které jsem zkoušeli, brzy prosadí i ve větším. Ale už ne díky nám.

Nezapomeňte žít.

Na projektu jsem pracoval dva nebo tři roky v kuse. O víkendech, o svátcích. 12, 14 i 16 hodin denně, jak bylo potřeba a kolik jsem zvládnul. S týdnem dovolené za celou dobu. Mám to celé trochu v mlze. A pak najednou vše během měsíce skončilo a celé ty tisíce hodin práce byly úplně zbytečné. Konec. Přesto jsem měl velké štěstí. Měl jsem svoji milující ženu, která celou tu dobu bojovala se mnou. A v té nejtěžší chvíli, kterou si přesně pamatuji, jako by to bylo včera, když jsem ležel doma na gauči a cítil fyzickou bolest z toho všeho, jako by na mě ležel celý svět, tu byl jeden důvod k radosti. Náš syn, který se měl během pár týdnů narodit. A to pro mě bylo to největší uvědomění z toho celého. Byznys i projekty přichází a odchází, ale je tu něco, co má úplně jinou váhu a co je na světě důležité. A tak jsem zase druhý den vstal, šel do práce, zaměřil svůj focus zpět k jednomu projektu — StartupJobs — a začal zase makat. A uvědomil jsem si i důvod, proč mi práce sežrala tolik času. Vše ve firmě bylo postavené kolem mě a potřebovalo mě. Cílem se tak pro mě stalo přebudovat firmu tak, aby mě vlastně nepotřebovala a fungovala ideálně lépe, když v ní nejsem. A myslím, že se to daří.

Celou tuto životní epizodu beru jako velice drahou (finančně, časově, energeticky), přesto užitečnou školu. Která ale, věřím, stála za to. Jsou to dovednosti, které bych neměl příležitost se jinde naučit. Dozvěděl jsem se hodně o lidech, firmách i sobě. I to, že mě baví pracovat se startupy a pomáhat jim. Když jsme dělali kampaně pro velké korporace, nebylo to něco, co by mě naplňovalo.

Proto jsem teď rád, že se nám podařilo StartupJobs restartovat a jako StartupJobs.com budovat ten nejlepší pracovní portál pro startupy na světě.

A jedna stylovka na konec:

#justkeepswimming
Přihlaste se k odběru
Už vám nic nového neuteče díky mému e-mailovému občasníku.
Přečtěte si také...

Jak vznikla Nelisa. Příběh žraloka, přerod delfína a zrození chobotnice

Taky se vám stává, že vás neustále pronásleduje nějaká myšlenka? Občas na chvíli zmizí a pak se vrátí a nedá vám spát? Taková, která vás donutí zkoušet věci znovu a znovu a stejně se nevzdat, i když věci nevyjdou?

6. 9. 2021 · 3 minuty čtení

Ahoj Neliso

26. 2. 2021 · 1 minuta čtení

O startupech pro ČT24

5. 2. 2021 · 1 minuta čtení

Po Praze se prohání žraloci

3. 2. 2021 · 1 minuta čtení